Zpravodaj 3/2000

Motto :
Neustále volali po svobodě a zapomněli předtím hledat sílu, aby tu svobodu mohli důstojně nést. Andrič


Deset let svobody, kterých se nám dostalo po roce 1989 berou mnozí z nás jako úplnou samozřejmost a dokonce se ozývají hlasy, že nám svoboda může být klidně ukradena.

Prostě ve velkém procentu trpíme ztrátou paměti. Vzala jsem po několika letech do ruky knížku literárních esejí pana Josefa Škvoreckého HLAS Z AMERIKY, kde jsou otištěny jeho pravidelná páteční večerní povídání o angloamerické literatuře, která jsem pravidelně na Hlasu Ameriky za hluboké totality poslouchala. Jedna z úvah plně vystihuje, co pro člověka znamená svoboda. Protože bych to sama tak dobře vysvětlit nedokázala, otiskuji esej v plném znění.

 

Josef Škvorecký : Fogel-Engermann : "Čas na kříži "


Kdo se vážně zajímá o film, zná jistě klasické dílo D. W. Griffithe: Zrození národa (Birth of a Nation). Eisenstein rád zdůrazňoval, že v dějinách filmu představuje tenhle artefakt paradox. Je to jeden z prvních celovečerních filmů a taky pravá studnice technických a estetických postupů, které z primitivně ofotografovaného divadla udělaly svébytné uměni. Formu má tedy revoluční. Zároveň ovšem obsahuje řadu scén, jež v současném člověku probouzí pocit trapnosti: starý černošský pár s nasazením života pomáhající svému majiteli, bílému plantážníkovi; divokým sexem posedlý černoch, zvířecky usilující o nevinnost bílé krásky atd. Obsahem je tedy Zrození národa dílo zpátečnické.
Griffith byl prostě Jižan a Jižané se ještě půl století po Občanské válce drželi představy nejlépe snad zachycené v písničkách Stephena Fostera: že otrokářství bylo bohulibý paternalistický systém, veselí černoši se za zvuků bendža a se smaženým kuřetem v ruce radovali z dobrého života, který jim laskavý "massa" přichystal, a oplakávali ho ještě léta poté, co umřel.
Osvíceni dlouhou tradicí abolicionistické (abolicionisté - bojovníci za svobodu otroků) literatury, od Chaloupky strýčka Toma po spisy soudobých militantních černých autorů, my ovšem víme, že otroctví bylo peklo na zemi, s černochy se zacházelo hůř než s dobytkem a oni nemyslili na nic jiného, než jak utéct na Sever. Sem tam sice byly výjimky, ale vyskytovaly se tak zřídka, že se nemusí brát na zřetel.
Nyní došlo v bádání o otroctví k zajímavé věci: dva historikové z Rochester- ské university použili počítače k zpracování všech dostupných údajů o jižním otrokářství, včetně dosud nikdy neprozkoumaných úředních zápisů z neworleánského trhu na otroky, které se v úplnosti zachovaly z období 1807 - 1862 , tedy za plných pětapadesát let. Zpracovali také dosud rovněž neprobádané domácí kroniky a účetní knihy z devatenácti plantáží, kde záznamy pokrývají téměř celé století. Výsledky, přiznává jeden z obou autorů Fogel, ho samého poděsily. Když si je přečetl známý odborník na éru otroctví Louis Gottschalk z Chicagské university, prohlásil: "Jestli je tohle pravda, pak tomu nechci věřit."
Proč takové zděšení? Z počítače prostě vypadl obraz, který se nápadně liší od líčení abolicionistů a nápadně se podobá Fostrovým písničkám. Boří řadu skalních dogmat. Zdá se například, že není pravda, že bílí páni běžně sexuálně zneužívali černé otrokyně: po dvě stě padesáti letech otroctví žilo ve společnosti, jež neznala spolehlivou antikoncepci, jenom 7.7 % mulatů, míšenců černocha s bělochem. Proslulé "prodávání dolů po řece", tedy na hluboký Jih a s ním spojené rozdělování černošských rodin, jak je zachytili zejména Mark Twain v osudu černého Jima v Huckleberrym Finnovi ? Devatenáct plantáží, kde žilo 4000 černochů, prodalo za téměř celé století na Jih pouze sedm jedinců. Krutí bílí dohlížitelé? Rovněž patrně fikce: statistika ukazuje, že většina dohlížitelů byli černoši. Hlad a bídná strava? Jak to vypadá, černí otroci jedli víc a lepší stravy, než byl tehdy americký průměr (i započítáme-li severní státy). Jejich jídlo obsahovalo také víc proteinů, než je dnes doporučované minimum. A tak dále.
Statistiky také uvádějí, že 25 % otroků byli vyučení řemeslníci, jež páni pronajímali' na práci a ponechávali jim část mzdy. Podporovali v černošských rodinách patriarchální rodinné poměry a průměrný věk černošských matek v době, kdy se jim narodilo první dítě, byl vyšší než dvacet let, což je zároveň argument proti sexuálnímu zneužívání.
Konečně názor, zdůrazňovaný hlavně marxisty - že se otrocká práce nevyplácela a v době vypuknutí Občanské války byl Jih na pokraji ekonomické katastrofy, vyvracejí výsledky počítačového experimentu nejpřesvědčivěji: otrokář- ské zemědělství bylo o plných 40 % výnosnější než neotrokářské.
Dle autorů jsou tohle všechno fakta, nikoliv dojmy. Jak mohla tedy vzniknout známá legenda? Autoři odpovídají: abolicionisté právem pokládali otroctví za instituci příčící se Božím zákonům, a proto neměli za nic špatného přehánět, vybírat ojedinělé křiklavé případy a prezentovat je jako běžné jevy. Účel jim posvětil prostředky a jejich vliv je dodnes tak mocný, že když kniha "Čas na kříži " (Time on the Cross) vyšla, reakce většiny historiků byla skrznaskrz odmítavá.
Nejradikálnější historici obvinili profesora Fogla z rasismu, ale to brzo splasklo, neboť vyšlo najevo, že Fogel je už mnoho let ženatý s čistokrevnou černoškou. Přesto se většina historiků přidržela hesla "Jestli je tohle pravda, pak jí nechci věřit," a začala pilně shromaždovat argumenty proti výsledkům z počítače.
Ale připusťme, že počítač udělal chybu: mění snad jeho výsledky něco podstatného na základním argumentu abolicionistů, že otroctví - byť měl možná pravdu spíše Foster než Twain - byla instituce nemorální, člověka ponižující a proto člověka nehodná? Kniha nevyvrací taková fakta, jako že na Jihu došlo k několika desítkám otrockých vzpour a že pokusů o útěk na Sever, úspěšných i neúspěšných, bylo tolik, že je nelze pokládat za netypické výjimky.
Proč se však černoši krvavě bouřili proti rajskému životu? Proč prchali ze svého teplého ráje do mrazivé nevlídnosti severních států a dokonce Kanady? Co jim chybělo, mají-li Fogel a Engerman pravdu?
Chyběla jim jediná věc, a tu jim sebehumánnější otrokář dát nemohl: svoboda. Ze záznamů o vzpourách víme, že vůdci byli většinou právě ti nejvzdělanější otroci, ti vyučení řemeslníci, kteří představovali 25 %otrockého obyvatelstva. Stačila-li smažená kuřata a benevolentní pán těm, co neuměli nic než česat bavlnu, nebylo to zřejmě dost pro muže, kteří stavěli kočáry, kovali koně, a vyráběli sedla. Dřív nebo později jejich nasycená těla zatoužila po nasycení duše, kterou zřejmě nelze uspokojit dietou, jakou předkládá otrokář.
Takže mě "Čas na kříži " vůbec nezděsil. Naopak! Kdyby celou pravdu měl obraz abolicionistů, Charlese Dickense, Marka Twaina a Harriet Beecher Stoveové, byly by černošské vzpoury možná pochopitelnější, ale nebyla by v nich lidská specifičnost,která v nich je, mají-li pravdu Fogel a Engermann. Neboť mají-li pravdu, pak černochům, pokud se nebouřili, nehrozil hlad, ani nebezpečí, že je k smrti utluče krutý massa. Naopak, pán je za poslušnost a zabedněnost odměnil obzvlášť dobře osmaženým kuřetem a nejlepšímu bendžistovi na plantáži poručil, aby jim zatrsal.
Proto se mi zdá pošetilou otázka černého profesora Kennetha Clarka: "Doporučují snad autoři vrátit se k otrokářství?" Nic takového přirozené nedoporučují. Knihou však dokázali možná víc než propagátoři vylepšené legendy dobrých abolicionistů. Demonstrovali, že odpor černochů proti otroctví nebyla reakce tělesně trýzněných primitivů. ale uvědomělý akt lidských bytostí, jimž materiální hodnoty chyběly možná míň než mnohému těžce se plahočícímu farmáři na Severu (argument často používaný otrokáři). Chyběla jim, prostě a dobře,svoboda.

Kterak jsme v březnu o Svatém roce 2000 putovali do Říma

Když jsme koncem loňského roku zaslechli zprávu a výzvu našich biskupů, že se konečně po 67 letech můžeme společně s nimi svobodně vydat v jubilejním Svatém roce 2000 na naši národní pouť do Říma, začala nás tato výzva doslova provokovat. Vzpomněli jsme na rodiče, na jejich prosby za uvězněné biskupy atd. a začali se pídit po informacích a cítili to jak o svoji povinnost i závazek.
Přihlásili jsme se a později se k nám přidala i švagrová Jiřinka . A protože jsme vděční, že jsme tuto pouť mohli vykonat, budeme se snažit s Vámi se o některé naše dojmy.podělit Samozřejmě jen částečně, protože některé hluboké zážitky papír nepojme.
Ve čtvrtek 30. března jsme se vypravili do Hradce Králové, kde jsme společně nastoupili do poutních autobusů. V 11.30 jsme odjížděli směrem na Brno, kde jsme přibrali průvodkyni z cestovní kanceláře, určenou pro náš autobus. Hranice do Rakouska jsme hranice přejížděli v Mikulově, bez jakýchkoliv problémů, jako i všechny ostatní na cestě tam i zpět. Hranice rakousko - italské jsme už projížděli v pátek 31. ve 2.30 a do Říma jsme přijeli v 10 hod. dopoledne. Jeli jsme tedy dvacet dva a půl hodiny. Z této cesty jsme měli trochu obavy. Měli jsme ale řidiče opravdové profesionály a velmi pozornou a citlivou průvodkyni, tak že jsme se vyspali a nabrali, pokud možno, síly do nového dne.
Organizátoři na nás mysleli po všech stránkách a pro náš autobus nám vybrali také duchovního průvodce, P.Václava Hegra. Bylo příjemné se dozvědět, hned na úvod, že i on velmi dobře Řím zná, protože zde studoval, a tak se dobře s paní průvodkyní doplňovali. Skvělý člověk. Rozdával pohodu, radost, sršel jemným humorem, nakazil tím celý autobus a my vlastně celých 5 dní naši pouti prožili v pohodě. A tak některé drobnůstky , které právě nedopadly, jsme brali s nadhledem. Tak upřímně se uměl zasmát že jsme se cítili dobře nejen v autobuse, ale i když jsme v naší skupině šlapali Římem. Po zaslechnutí známého smíchu, jsme se hned ujistili, že nebloudíme jiným směrem. Byli jsme dobrá parta i když jsme se před tím neznali. V autobuse jsme se setkali s Náchoďáky, Červenokostelečáky, Červenoskaličáky s Lomničáky, s Podhůřáky z Vrchlabí a z okolí.
Dostali jsme Průkaz poutníka a Národní označení, která jsme nosili na vrchním oděvu. Tím jsme měli otevřený vstup na všechny společně akce národní diecézní poutě, včetně rezervovaných míst ve Vatikánu na audienci se svatým Otcem Janem Pavlem II. a na společné bohoslužby.
Program, který byl cílem naší pouti, začal v pátek odpoledne v bazilice sv. Pavla. Zde jsme prošli první Svatou branou. Přivítal nás za všechny otec biskup Vojtěch Cikrle, a také velvyslanec ČR Martin Stropnický. Biskup Fr. Radkovský nám v rozjímání křížové cesty předkládal, za co máme společně prosit. A do problémů a těžkostí jsme společně zahrnovali prosby

*za dobré a spravedlivé konodárství naší země
*za nemocné a ty, kdo je ošetřují
*za ty kdo upadli do závislostí
*za naše křesťanské rodiny
*za kněze a osoby zasvěceného života
*za svět kultury
*za svět ekonomiky za sociální smýšlení
*za děti a jejich vychovatele
*za manžele
*za nás věřící, aby naše svědectví bylo pravdivé
*za mír
*za církev
*za zemřelé
* a za tento rok velkého jubilea, abychom nepromarnili tento čas spásy a do třetího tisíciletí si nesli naději, kterou může dát jen - Vítěz nad smrtí.
Potom následovala 1. jubilejní mše sv. Hlavním celebrant byl arcibiskup Jan Graubner a otec biskup Cirkrle nás ve své promluvě vedl k zamýšlení , kdo je to poutník a smysl našeho putování. Pouť je dobou, kdy vycházíme ze své zabydlenosti. Cestovatel objevuje nepopsané. Objevuje srdcem. Zbaví se strachu co všechno musel opustit. Zbaví se závislosti. Připomenul nám mimo jiných myšlenek, že ZÁVISLOST NA BOHU JE JEDINÁ ZÁVISLOST, KTERÁ VEDE KE SVOBODĚ. Snažíme se poznávat Boha jaký je. Manipulování s Bohem, vede k odmítání víry těmi, kteří žijí v naší blízkosti.
Prožíváme radost tohoto velkého společenství a čas tak rychle ubíhá a je tu loučení. V 18 hod. odjíždíme od baziliky zalité ještě sluncem, projíždíme večerním Římem a směřujeme do Castel Fusana (23km ) kde jsme ubytováni v campu. Chatky v piniovém háji, čtyřlůžkové místnosti, každý se sprchou a WC. Jsme spokojeni. Ještě si sdělíme dojmy a usínáme.
V sobotu 1. dubna vstáváme v 5. hod. a po půl hodince opět jedeme směr Řím. Autobusy nás vylodí před branami Vatikánu a my čekáme v zástupech až nás pustí do Auly Pavla VI. Tato audienční síň byla vybudovaná v letech 1964 -71 pod vedením architekta P. L. Nerviho. Tento moderní sál má 6300 míst k sezení. Organizátoři nám ukazují směr a tak bez problémů zaujímáme místa a obdivujeme tento skvěle ozvučený a moderní prostor, s velkoplošnou obrazovkou.
V 8.30 zahajuje otec arcibiskup Karel Otčenášek 2 jubilejní mši svatou. Opět se setkáváme všichni poutníci s našimi biskupy. Tentokrát k nám promlouvá biskup Josef Hrdlička. Srovnává Desatero božích přikázání s osmero blahoslavenstvími a že bychom je neměli jen znát a citovat, ale žít ducha těchto slov. Naštěstí pro církev máme někoho, kdo je všem na očích a přitom ducha blahoslavenství doslova vyzařuje. Svatého otce, který dovede sdělovat pravdu evangelia vstřícně, otcovsky a přitom s podmanivou přesvědčivostí. Víme, že když odloží svou papežskou berlu, vymění ji za berlu invalidní, o kterou se opírá, takovým způsobem, že nikdo z nás mu nestačí a nikdo s ním nedokáže držet krok.
Tolik myšlenek. V další říkal, že když se setkal s mladými lidmi přišla řeč na to, že v době komunistické totality strávili křesťané ve vězení dohromady více než čtyřicet tisíc let. Kdosi z mladých vypočítal rychle na kalkulačce, kolik to číslo představuje dnů a hodin utrpení. Vypočítal číslo řadově ve stovkách milionů protrpěných hodin. Zatímco státní rozpočet počítá s miliardami korun, Boží ekonomika počítá s těmito hodnotami. A další student se zeptal: Co myslíte otče, může se tato částka vytunelovat? Přiznal se nám, že dodnes přemýšlí nad odpovědí. Na jedné straně obrovská hodnota kříže a obětí, na druhé straně je zde nebezpečí naší vlastní povrchnosti, lhostejnosti, slabé víry, pokrytectví a kdo ví čeho ještě, co by mohlo způsobit, že tuto obrovskou hodnotu můžeme zmařit, nevyužít. A i pro to jsme dnes tady, abychom prosili: Pane, nedej zapomenout, za jakou cenu je vykoupena naše svoboda.
Napadlo Vás také někdy, co by se stalo s naším národem, kdyby naši lidé dokázali pojmenovat svůj hřích ? Jak by se nad našim národem pročistilo nebe?
Dvojka (2) v novém letopočtu, je jedničkou, která se sklonila před Kristem. Připomíná člověka v pokoře na kolenou. Slova , která nám mluví do srdcí. AMEN.
Potlesk na znamení ztotožnění.
Po bohoslužbě oběti s napětím očekáváme příchod Svatého Otce. Tento okamžik, byl jedním z klíčových zážitků naší pouti. Přišel Petrův nástupce, tolik jsme se na tento okamžik těšili, radost, dlouho trvající potlesk, slzy dojetí. Vítá se s našimi pastýři a my potom v tichu nasloucháme jeho hlasu a slovům, která pro nás tolik znamenají. Do jeho blízkosti, jsou vybráni jen naši zástupci, kteří si s ním mohou podat ruku. Ale my jsme v duchu v této blízkosti také. Arcibiskup Graubner jej zdraví jménem nás všech, našeho národa a děkuje za vše co jako pastýř církve pro nás dělá. Děkuje i za pozvání k oslavám Velkého jubilea křesťanství.
Sv. Otec nám říká, že našim prostřednictvím chce znovu ujistit celý - jemu tak drahý - český národ svojí duchovní blízkosti. Vyzývá k obrácení, to je pravý smysl Svatého roku. Ale jeho slova se nedají nijak zkracovat,takže kdo má zájem, určitě pro něho nebude problém tuto promluvu si sehnat a přečíst. Na závěr dostáváme my přítomní ale i naše rodiny i milovaný český lid , zvláštní apoštolské požehnání. S potleskem se loučíme.
A teď je před námi volné sobotní odpoledne. Sami nebo po skupinkách odcházíme na procházku jarním, rozkvetlým a opět slunečným Římem. Většina z nás má za cíl navštívit a projít za toto odpoledne baziliky Santa Maria Maggiore a San Giovanni di Laterano a jejich Svaté brány. Nejprve míříme ke Colosseu, kde tolik křesťanů prolilo krev na svědectví víry v Krista . Dál je našim cílem basilika Santa Maria Maggiore. Jsou tu davy poutníků, protože, jak se dovídáme ,na tuto sobotu přicestovalo do Říma ještě 50 tisíc Italů na jubilejní pouť. Obdivujeme monumentální stavby Andělského hradu, archeologické části Fora Romana ,pomník krále Viktora Emanuela a naše procházka končí v bazilice sv. Jana v Lateránu. Lateránský palác byl po staletí sídlem papežů. K němu přiléhala Lateránská bazilika vystavěná již ve 4. stolení.
Mnohokrát byla přestavována až do současné barokní podoby. Papežský oltář korunují lebky svatých apoštolů Petra a Pavla. Freska připisovaná Giottovi zobrazuje Papeže Bonifáce VIII., který roku 1300 vyhlásil první Svatý rok v dějinách církve.
V 18. hod pro nás před Baziliku přijíždí náš autobus a opět nás odváží na místo včerejšího ubytování. Trapem umýt a ulehnout abychom odpočatí spěchali v nedělním ránu do autobusu a odevzdali klíče od chatiček. V 7. hod přijíždíme před náměstí sv. Petra a v 8.00 h. začíná v bazilice sv. Petra 3. jubilejní mše sv. Hlavním celebrantem je kardinál Miroslav Vlk a kazatelem biskup Jaroslav Škarvada.
Tato bazilika je postavena nad hrobem apoštola Petra a to již v době císaře Konstantina Velikého 306-337. Po mnoha přestavbách, dostavěna Bramantem a Berninim, je známá celému světu. Stavby a výzdoby se zúčastnili i Raffael a Michelangelo, jehož slavná Pieta z r. 1499 je umístěna u vchodu. V podzemí jsou hroby papežů i našeho kardinála Berana.
Kardinál Miroslav Vlk nám sděluje, jaké je to pro ně vyznamenání, že smějí poprvé sloužit mši svatou jako zástupci českého národa, u oltáře kde sloužili mše jen papežové.
Přemýšlím, co by asi upoutalo z promluvy otce biskupa Škarvady Vás. Opět tolik zajímavých postřehů a myšlenek. Říkal, že jednou když stál na starobylé Appiově cestě, myslel na to, co se asi muselo odehrávat v srdci Petrově, když poprvé uviděl Řím. To pyšné město, které bylo středem světa. Odtamtud vycházely konzulární silnice. Proto se říká, všechny cesty vedou do Říma. A po nich šly legie, které dobývaly Evropu a svět až do Anglie. A nyní tam přichází s úmyslem toto pyšné město, ten střed tehdejšího světa získat pro Krista. Pane na tvé slovo hodím síť. Ta síť byla nejdřív potřísněná krví stovek mučedníků, včetně samého Petra. Ale Petr nakonec toto město získal. A my tu dnes stojíme nad jeho hrobem, kde je psáno: TY JSI PETR! SKÁLA A NA TÉTO SKÁLE ZBUDUJI SVOU CÍRKEV.
Na závěr dostáváme slavnostní požehnání a zpíváme hymnu při které se tolika lidem derou z očí slzy a selhává hlas. Je po 11 hod a vycházíme z baziliky ale zůstáváme na svatopetrském náměstí, které se pomalu začíná zaplňovat nejen námi a našimi biskupy, kteří jsou tu s námi v davu, ale i Italy a poutníky ze všech koutů zeměkoule. Ve 12. hod. se objevuje sv. Otec v okně, modlíme se s ním společně modlitbu Anděl Páně a po krátké promluvě se na nás obrací v naší mateřštině. "Milovaní poutníci z České republiky, mám radost, že poprvé za mnoho desetiletí tisíce věřících z českých zemí, vedeni svými biskupy, přicházejí do Říma k hrobům apoštolů, aby zde dosvědčili společenství s Petrovým nástupcem. Děkuji za Vaši návštěvu. Navraťte se do svých domovů obohaceni vírou a křesťanskou nadějí. Ze srdce Vám žehnám! Chvála Kristu! A my se ozvali a začali volat. : Máme tě rádi. A na důkaz, že náš hlas byl mohutný a že jsme do toho dali pravdivost. Jsme slyšeli odpověď: "JÁ VÁS TAKY"

Abychom ještě směli vdechovat tuto krásnou atmosféru, měli jsme sraz k odjezdu až v 16.00 h. Prošli jsme se uličkami poblíž baziliky, v kavárničce si dali šálek pravého capuccina, nakoupili pár drobných upomínek, zamávali tomu krásnému městu a spěchali na naše stanoviště autobusu. Řidiči se ještě hodinu s námi posunovali přeplněným městem, které se pomalu vylidňovalo.
Čekala nás opět noc v autobuse na cestě domů. V pondělí 3. dubna jsme se všichni loučili v Hradci Králové a všichni jsme byli vděční, že jsme tuto krásnou výpravu mohli absolvovat.

Tak se také vydejte na pouť! Stojí to za to!

Zdraví Vás František a Anna Horáčkovi

Náš rozhovor

Sezóna dovolených, výletů a odpočinku se už zase blíží mílovými kroky, a tak je dnešní rozhovor věnován jednomu rekreačnímu zařízení, které najdete přímo u nás ve Studenci. Vyrostlo na dolením konci, kde se jako mávnutím kouzelného proutku jedno stařičké stavení změnilo skoro k nepoznání. Zmizely oprýskané zdi, mechem porostlá střechy, špinavá okna a dvoumetrové kopřivy, které kralovaly všude kolem mezi rozpadajícím se harampádím. Teď se v tomto místě usmívá žlutě omítnutý domek s perfektně upraveným okolím. I název, které nese, přitahuje oči kolemjdoucích. Ano, uhodli jste. Penzion Pohoda.
Jednoho slunného jarního odpoledne jsem se vydala na výzvědy. Paní Ivana Čechovská, která celý objekt obhospodařuje, mě přijala velmi pohostinně a ochotně mě provedla. Na první pohled malý domek skrývá netušený prostor. V přízemí je maličká recepce, za ní se choulí ještě menší kancelář a byt správců. Mimo to je tu ještě lyžárna, v níž se dá zatopit a usušit vše potřebné. Po úzkém schodišti se dostáváme na půdu, která teď půdu samozřejmě vůbec nepřipomíná. Prodělala moderní úpravu. Ihned vás tu obklopí teplé světlo a jakási vůně. Tuto atmosféru vytvářejí dřevěné obklady a perfektně sladěný nábytek. Světlo sem totiž proudí střešními okny a efektně si hraje na vybavení celé místnosti. Jsme v jídelně, kterou doplňuje miniaturní bar, kde se čepuje Kozel a Radegast. Přímo z této místnosti se vchází do čtyř pokojů. Dýchne tu na vás útulnost a opravdu i pohoda. Pokoje jsou zařízeny vkusně, účelně a jednoduše. Vybavení doplňuje televize se satelitem, bude se sem zavádět i telefon. Vše je opět provedeno ve dřevě. Ke každému pokoji patří též malá koupelna s veškerým potřebným vybavením. Na "půdě" se též nachází kuchyň, z které vycházejí všechny dobroty servírované hostům. Dnes tu bylo samozřejmě všude prázdno a ticho, vše se připravovalo na příjezd dalších hostů.
Seděly jsme na terase před domkem a v pohodě si povídaly o Pohodě. První moje otázka byla sice trochu otřelá, ale přesto mě zajímala odpověď. Proč právě Pohoda ?
Pohoda? Právě Pohoda? Celé to vymyslel zeť. Chtěl, aby tu prostě pohoda byla. Perfektní obsluha, výborné jídlo, krásné prostředí, ticho.... Prostě pohoda.
Kdo na tento nápad založit zde penzion vlastně přišel ?
Zeť, všechno on s dcerou samozřejmě. Chtěli, aby se tu lidé cítili jako doma, se vším všudy. Nejdřív přemýšleli o názvu Rodinná pohoda, ale pak nechali jen ten současný.
Název Penzion Pohoda ale někomu zřejmě vadí. Směrovací tabule u kostela je neustále otočená směrem ke hřbitovu. Někdo si její otáčení zřejmě vzal jako životní poslání, protože je téměř pořád otočená. To třeba jedu na nákup, otočím ji správně, a když se varcím, šipka směřuje opět ke hřbitovu. Opravdu velmi vtipné.
To ano, zřejmě něčí národní sport (smějeme se a já slibuji, že se o tom zmíním a pokračujeme další otázkou).
Jak dlouho trvala přestavba?
Asi rok, vlastně ani ne. V únoru, možná v březnu jsme začínali a otvíralo se 21.listopadu 1998.
Musím vám položit jednu rodáckou otázku. Co se vám ve Studenci líbí ?
Úplně všechno, opravdu. Lidé jsou tu až neuvěřitelně vstřícní. Když jsem musela kvůli tolika záležitostem na obecní úřad, vždycky se snažili vyjít maximálně vstříc. Mohli jsme i odkoupit pozemky. Ještě nesmím zapomenout na pekaře, který je ochoten dojet mi sem třeba s deseti rohlíky v každou seberanější hodinu. Od školy jsme si mohli pronajmout tenisový kurt atd. Prostě na jedničku s hvězdičkou.
Jediné, co se mi tu nelíbí, je silnice. V roce 1994 při koupi tu určitě nejezdilo tolik nákladních automobilů jako teď. Jinak je to opravdu pohoda.
Víte, kolik hostů jste již měli?
Přesně bych to musela najít v počítači, ale asi kolem 200.
Jsou to většinou městští lidé?
Většinou jsou to lidé odjinud. Byli tu Holanďané, Němci, Poláci, Rusové, letos mají přijet Slováci. Jinak jsme zde přivítali samozřejmě i spoustu Čechů. Byli tu lidé z Chrudimi, Pardubic, Orlických hor. Určitou kuriozitou byli návštěvníci z Jičína. Dostali od zaměstnavatele týdenní pobyt a chtěli ho trávit jinde a přece doma. Tak přijeli sem.
Ještě k návštěvníkům. Jací jsou to lidé?
Výborní, stěžovat si nemůžu.
Líbí se jim tady?
Ano, velmi. Je to tu na konci vesnice, je tu ticho, klid a pohoda. Zajímavostí je, že za týden pobytu dostávají lístek do ZOO.
Kolik lidí se může v Pohodě najednou ubytovat?
Čtrnáct.
Máte otevřeno po celý rok?
Ano, celý rok.
Není to vyčerpávající?
Je, ale nedá se nic dělat.
A to jste tu stále sama?
Ano, sama. Když je nával, přijíždí samozřejmě výpomoc od rodiny, ale jinak jsem tu většinou na všechno sama.
Chtěla jste tohle někdy dělat?
Ne, ani náhodou. Původně se to mělo přestavovat jen pro rodinnou rekreaci, ale když vznikl nápad udělat z toho penzion, objevil se problém, koho sem dosadit na místo správce. Nechtěli jsme nikoho cizího, tak jsem tady.
A ještě otázka na závěr. Chtěla byste něco vzkázat místním obyvatelům?
Samozřejmě. V létě je po celý den otevřena terasa. Všichni jsou srdečně zváni na pivo, alko, nealko, na pohár, zmrzlinu, grilovaná kuřata a buřtíky. Dají se tu pořádat schůze, oslavy, svatby a mnoho dalších akcí. Dohodnout se toho dá spousta. Ještě jednou jste srdečně zváni.


Zprávy Obecního úřadu :

Pan Miloslav Cerman a spolumajitelé nabízejí k prodeji pozemek - dvě stavební parcely po cca 10 arech v Zálesní Lhotě. Jedná se o pozemkovou parcelu č. 832/1 , kultura louka , mezi cestou k Noskovým a cestou od Sládků. Pozemek leží v zastavěném území obce. Zájemci se mohou obrátit na adresu: Miloslav Cerman Vysoké nad Jizerou 263, tel : 593635


Jak (ne)čteme náš Zpravodaj :
Tak nám občas zůstává až rozum stát, jak naši spoluobčané nečtou to, na čem tak tvrdě makáme. Jak se nezajímají ani o ty informace, které jim mohou přinést peníze do vlastních kapes. Po třech letech, kdy poskytujeme příspěvek na zateplení domů se ještě někdo podivuje po dokončení akce, že mohl nějaké peníze dostat.
Znovu upozorňujeme, že příspěvky se nevyplácejí se zpětnou platností !

Opět před volbami
V podzimních volbách do krajského zastupitelstva kraje Liberec bude zvoleno celkem 45 členů nového krajského zastupitelstva. Zároveň proběhnou v našem volebním obvodě volby do Senátu.

Obecní úřad děkuje :

Žákům 9. třídy za vzorné uklizení příkopů u silnic v obci. Otázkou je, jak dlouho to vydrží uklizené.


Všem, kteří odevzdali a zaplatili při ambulantním sběru v sobotu 29.4. své nebezpečné odpady.

Všem, kteří si uklidili své pozemky po kácení stromů a frézování pařezů okolo silnic a okolo potoka v Zálesní Lhotě.

Sokolům v obou vesnicích za svoz železného šrotu.

Pepovi Pičmanovi za úklid čekárny u kostela

Jarým a Strnadovým za úklid čekárny u Špice

Panu Šulcovi za pravidelnou údržbu plakátovací plochy na Špici


Zoufalá prosba !
Prosíme, sešlapávejte plastové PET lahve od nápojů, nebo se pod jejich množstvím, zvláště v teplém období, jednou pohřbíme . A nesypte je volně okolo plných popelnic ( jak to pravidelně vidíme ve Lhotě u Chobotových a ve Studenci U Lípy a u Noskových), určitě se doma najde igelitová taška. Kdyby ne, stačí je svázat motouzem. Zvedne-li se vítr, létají volně pohozené láhve po celém okolí !

Charitní ošetřovatelská služba srdečně děkuje :
Obecním úřadům v Čisté, Levínské Olešnici, Horní Branné , Roztokách u Jilemnice a ve Studenci za příspěvek na zakoupení mobilního telefonu. Zároveň děkuje firmě Jilemnická Elektra v Jilemnici za poskytnutí slevy při jeho nákupu. Mobil sestrám zjednoduší spojení a výrazně pomůže v jejich práci.
sestra Heda Jiranová, vedoucí CHOS

Z ÁP I S

z veřejného jednání Obce Studenec ze dne 10. 5. 2000, které se konalo v malé zasedací místnosti Studenec. Zasedání začalo v 17,00 a skončilo v 18.00 hod. Bylo přítomno 10 členů OZ a 6 občanů.

Omluveni: J. Krůfa, P. Kuřík, V. Urban, J. Hák, F. Horáček

PROGRAM:

1. Volba návrhové komise, ověřovatelů, zapisovatelky.
2. Cena vodného , stočného a pověření rady k uzavření smlouvy mezi obcí a správcem vodovodu.
3. Úprava ekologického příspěvku.
4. Diskuse.
5. Usnesení.

K bodu 1. - Jednání zahájila starostka obce, byla zvolena návrhová komise ve složení: P. Jiran, M.Nyklíčková, V.Karásková, dále ověřovatelé zápisu: Z.Bartoňová,M. Mühlová a zapisovatelka: L. Mečířová.

K bodu 2. - V loňském roce velice vzrostly náklady na opravy havárií na vodo- vodních řadech, protože vodovod je 30 let starý a pokud jej vlastnil VaK Turnov, neinvestoval do něj téměř nic. V roce 1998 se také zvýšila o 17 % cena el.energie, což nebylo do ceny vody promítnuto.
Cena vodného byla stanovena od 1. 11. 1999 do 31. 10 . 2000 na Kč 15,-/m3 a cena stočného na Kč 12,-/m3.
Odsouhlaseno 9 hlasy, 1 se zdržel.

OZ pověřuje radu k uzavření nové smlouvy o správě vodovodu mezi obcí Studenec a správcem p. V. Benešem - schváleno jednohlasně.

K bodu 3. - Úprava příspěvků na zateplení a vytápění - už nebudou posky- továny příspěvky na instalaci přímotopů z kapitoly 3699 - Záležitosti bydlení a 3713 - Změny technologií vytápění, ale v individuálních případech z kapitoly 4179- Dávky sociální pomoci.

K bodu 4. - Diskuse: p. Z. Tauchman vznesl dotaz, proč opravy vodovodu nefakturuje přímo firma Vodník Mrklov, která je provádí, ale správce vodovodu firma Instalatérství Beneš Studenec, čímž se všechno prodraží. Odpověď rady: smlouva se správcem vodovodu je postavena tak, že zajištění subdodavatele je věcí správce vodovodu, který si v konečné faktuře zároveň vyčíslí vlastní náklady na technické zajištění
opravy (telefony, cestovné, vytýčení kabelů, eventuelně materiál, úklid na místě havárie, úpravy terénu atd.) V případě, že by obec správce vodovodu neměla, musel by tyto práce provádět pověřený pracovník obce, což není při rozsahu a
stáří vodovodních řadů u nás technicky proveditelné. Přehlednější vypisování faktur za opravy a správu vodovodu je součástí právě projednávané smlouvy se správcem.

K bodu 5. - USNESENÍ - přiloženo na zvláštním listě - odsouhlaseno všemi 10 hlasy.

Irena Benešová František Tauchman
starostka obce zástupce starostky

Studenec 12. 5. 2000

Usnesení č. 10/2000
ze zasedání Obecního zastupitelstva Obce Studenec, ze dne
10.5.2000 v 17.00.

Obecní zastupitelstvo schvaluje :

* Cenu vodného od 1.11.1999 do 31.10.2000 ve výši 15,-Kč za m3 , cenu stočného na 12,-Kč/m3

* Úpravu příspěvků na zateplení a vytápění - Příloha usnesení OZ č. 3/99, tak, že napříště nebudou poskytovány příspěvky na instalaci přímotopů z této kapitoly obecního rozpočtu, ale v indikovaných případech z kapitoly sociálních výdajů. Znění novely : Přílohy usnesení OZ Studenec č. 3/99 :

Bod 2 ) se vypouští
Dále se mění :
d) obec poskytne příspěvek nejvýše do částky 20.000,-Kč na jedno číslo popisné.
To znamená, že není-li částka vyčerpána na zateplení, může být zbytek čerpán například na kotel na fluidní spalování pevných paliv


Obecní zastupitelstvo pověřuje :

* Radu obce k uzavření nové smlouvy se správcem vodovodu smlouvy komise.


František Tauchman Irena Benešová
zástupce starostky starostka obce

S konáním příštího zastupitelstva počítáme na začátek září .
Asi Vás, stejně jako nás, nepotěšilo letošní zdražení vodného. Ale cena pro účtovací rok se podle cenových předpisů pro věcně usměrňované ceny vody vypočítává podle nákladů předešlého roku. To také finanční úřad kontroluje.
Pokud jste si všimli, cena vody nebyla měněna několik let, vždy jsme náklady byli schopni pokrýt tržbou za vodu. Ale v minulých letech se začalo projevovat veliké množství vody, které se ztrácelo v řadech. A to poruchami na potrubí a zařízeních, které se ale neprojevovaly na povrchu. Stouplo tak, že nám přestávala voda stačit a uvažovali jsme o posílení zdrojů. Také jsme museli zakoupit nové, silnější čerpadlo na Smíta a správce postupně na všech řadech měnil hydranty, protože právě tam vznikají ty největší ztráty. Velké problémy jsou zřejmě i na starých domovních přípojkách.
Zajistili jsme si i firmu z Rychnova nad Kněžnou, která drahým zařízením zjišťuje poruchy, které nejsou na povrchu patrné a kterých je většina. Po celou dobu existence vodovodu nebyly tyto poruchy zjišťovány a opravovány. Vodovod jsme stavěli v akci "Z", některé jeho části jsou starší 35ti let, řady leží v kamenitém podloží, nebyly řádně podsypány a tak při změnách tlaku vznikají díry kde se dá. Fanda Tauchman se svými kluky běhá po nocích uzavírat jednotlivé úseky, aby sluchem zjistili, kde by mohly případné poruchy být a pokud má podezření, volá rychnovskou firmu. Pracovník firmy zde stráví často hodiny hledáním místa, kde se porucha nachází .
Náklady na hodiny jeho práce představují značné částky, a to se někdy ani nepodaří poruchu nalézt. Opravy poruch a havárií zajišťuje správa vodovodu do 24 hodin. Velkou poruchu likvidovali i o loňských vánočních svátcích, v mrazu a skoro už i potmě na Nouzově. Dříve, pokud vodovod patřil VaKu, čekali jsme na jednu opravu i několik měsíců.
Jen tak pro zajímavost, největší únik byl z téměř utrženého hydrantu u školy, kde veškerá voda tekla do podloží a měla na svědomí pravděpodobně i problémy, o kterých jsme se domnívali, že je způsobuje pouze dešťová kanalizace.
Takto bylo během minulého roku opraveno víc jak 20 velkých i menších havárií a podařilo se nám už v prvním čtvrtletí tohoto roku ztráty dost výrazně snížit. Cenu zvedlo i 17% navýšení ceny elektrické energie zvýšením DPH z 5ti na 22%. Od příštího roku bychom měli za čerpání podzemních vod platit státu stejně, jako se již nyní platí za využívání vod povrchových. Pokud se podaří snížit ztráty a tyto poplatky nebudou příliš vysoké, mohla by se cena vody i snížit. Každopádně se bude cena kalkulovat nově každý rok.
Držte nám i sobě palce, aby se nám to podařilo.
Starostka


Nová pravidelná rubrika
V poslední době slyšíme na každém kroku jak je nemožné pořídit si dítě, co to stojí peněz, jak to rodinu ruinuje atd. Děti se rodí v nesezdaných svazcích a právě ti vzdělaní utíkají od zodpovědnosti za potomstvo jak se dá. Protože my v naší obci máme, na rozdíl od většiny ostatních vesnic, to štěstí, že máme mnoho početných a při tom spořádaných rodin, rozhodla jsem se, že pro Zpravodaj vyzpovídám maminky právě těch nejpočetnějších rodin. Protože u nás, tak říkajíc, vedou ligu Hylmarovi, ptám se s Marušky Hylmarové:

Tak co je nového u Hylmarů ?!

Na každém roku slyšíme, že v současné době, v této ekonomické situaci, u nás mít děti jednoduše nelze. Co Ty na to :

M.H.: Já si myslím, že to tak úplně pravda není, je to vždycky jen svobodné rozhodnutí každého člověka, každé rodiny, jestli a kolik dětí mít, nebo nemít. Každá doba má své problémy. V minulé době byl na maminky s více dětmi při každém novém těhotenství vyvíjen psychický nátlak, aby šla na interrupci, nebo se nechala sterilizovat. Já jsem si už od mládí přála mít víc dětí, měla jsem je ráda, i když jsem právě s osmi nepočítala. Původní předpoklad byl asi tak čtyři. Teď je mi čtyřicet, a já mám ohromnou radost z toho, že stále mám doma nejenom dospělé děti , ale stále ještě i ty špunty.

A jaké je současné věkové rozvrstvení Vašich dětí. to vždy jen odhaduji, když je u nás ve Lhotě vidím ministrovat. Hlavně ti dva nejmladší vypadají u oltáře neodolatelně:

M.H. : Nejstaršímu je devatenáct, dalšímu osmnáct, a třetímu šestnáct. S těmi se už dá jako s dospělými komunikovat. Pak přijde ten obtížný pubertální věk: Marušce je čtrnáct, Aničce dvanáct a Martinovi jedenáct. A potom máme dva předškoláky, Káťu, které je šest a skoro čtyřletého Kubu.

Jaké používáš pro tak velkou rodinu nádoby na vaření ?

M.H.: Spíš ty větší z běžných sad, ale do extrémů to nezachází. Zatím jsou doma všichni každý den a všichni se tedy doma stravují. Se zásobováním nám pomáhají děda s babičkou, a to vejci a králíky. Zeleninu si pěstujeme na zahrádce, brambory si chodíme sami vybrat jako členové družstva a máme je tedy se slevou. Chleby kupujeme průměrně dva denně, na neděli čtyři. No a na neděli musí být alespoň ze dvou kil napečeno. Sice to do neděle zpravidla nevydrží, ale více se peče než pečivo kupuje. Ale to už je nyní nejen na mně, kdo má u nás na něco chuť, tak si to upeče sám. Ať je to holka nebo kluk. Nejlepší perník umí Pavel.

Ale vy nežijete jenom s dětmi, ale staráte se i o dvaadevadesátiletého dědu :

M.H.: Děda je, zaplať Pán Bůh, i při svém věku zatím tak čiperný, že žádnou zvláštní péči nepotřebuje. Děti jej spíš udržují ve formě, než aby ho obtěžovaly. Žije u nás už čtrnáctý rok a je nedílnou součástí rodiny. Když byl mladší, a děti ještě moc malé, mohla jsem si bez problémů dojít na nákup, byl schopen a ochoten děti pohlídat.

Máš nějaké "veselé příhody z natáčení":

M.H.: Při tomhle počtu dětí není o veselé příhody nouze, není nouze ani o maléry. Některé vypadaly opravdu divoce, ale zatím jsme vše ustáli. Ale když na mne někdo takhle vybafne, no vzpomínám si, že si jednou Kuba s dědečkem hráli na vojáky, Kubovi byly asi dva roky. Najednou Kuba přiběhl : " Mami,mami, děda chudák, chudák," Vběhla jsme do pokoje a děda ležel bezvládně jako mrtvý v křesle. Krve by se ve mně nedořezal!. Samozřejmě, byl Kubou právě "zastřelen".
Těch malérů bylo víc, ale na ty raději nevzpomínat.

Ty i Tvoje děti máte zdravotní problémy, tedy hlavně alergické astma. To musí být také často velmi obtížné . Jak jste to vše zvládali a zvládáte dosud :

M.H. : Nejhorší situace byla v době, kdy všichni ještě chodili do základní školy, navzájem od sebe chytali chřipky a doma jsem byla něco mezi ošetřujícím lékařem a zdravotní sestrou. Větší kluci jsou z toho, naštěstí, již venku, okolo patnáctého roku se jejich stav výrazně zlepšil. Moc dětem pomohly pobyty u moře a tak se i letos chceme vypravit s těmi malými do Itálie, kde máme přes naše společenství Koinonie sv.J.Křtitele zajištěný takový pobyt, který jsme schopni s pomocí sociální pomoci OÚ, dětem zajistit. Léky, dostupné v současné době,jsou už tak kvalitní, že opravdu zabírají a bezesné noci u lůžek dušných dětí jsou už , zaplať Pán Bůh, minulostí.

Jak tu Vaši velkou rodinu zvládáte s Mirkem finančně :
M.H.: Vycházíme celkem bez větších problémů, pokud nejsou potřeba veliké investice. Jako teď, když nám Mirek zrušil našeho "Kulhánka", starou tisícovku, koupenou z pozůstalosti od Kulhánků. To si potom musíme půjčit, protože bez auta být nemohu, a na splátky potom pomalu ušetřit. Na přesun celé rodiny máme starší mikrobusek, ale ten má na běžné ježdění drahý provoz Žádné výstřednosti si ale dovolit nemůžeme. O levných obchodech mám přehled a věci na děti se nám scházejí i z okruhu přátel a známých. Mirek je normálně zaměstnán v ZD v lomu, já jsem samozřejmě v domácnosti.

A co bys nám tak řekla na závěr ?

M.H. Chtěla bych naše mladé rodiny povzbudit, aby se nebáli mít děti. Každá, i ta bezdětná rodina má často problémy, její krize přece nejsou závislé na počtu dětí. To se musí umět překonávat. A radost z dětí vždycky nad trápením s nimi převažuje.

Tolik náš krátký rozhovor. bych k tomu ráda dodala, že od nikoho z této rodiny člověk neslyšel nikdy žádné stesky, žádné naříkání. Maruška Hylmarová standartně dobrou náladu a při pohledu na ni, na jejího manžela a houf jejich pěkných a šikovných dětí napadá, že to budou právě děti z takovýchto rodin, které, doufejme, tradici velkých funkčních rodin v této obci ponesou dál.
Vždy jsou to příklady, které potomstvo nejúčinněji vychovávají.





Farní úřad Studenec - Zálesní Lhota a Obec Studenec
upozorňuje znovu občany, že rozloučení se zesnulými se mohou odehrávat v našich obou kostelích i v případě, že zesnulý není katolík. Není tedy nutné za rozloučeními dojíždět do okolí, nebo platit autobus a obřadní síň v Semilech.
Starostka nabízí promluvu každému, kdo o ni požádá a poskytne jí potřebné podklady.
P.Miroslav Dítě Irena Benešová

 

Zprávy Základní školy

V půdní vestavbě Základní školy proběhla zdařilá výstava výtvarných prací žáků výtvarného a keramického kroužku. Byla hojně navštívena nejen žáky školy a jejich rodiči, ale i oficiální (starostové obcí) a neoficiální veřejností. Všem se výstava líbila, což dokládá "hřejivá" návštěvní kniha.


V rámci dopravní výchovy proběhla výuka na dopravním hřišti a nejlepší žáci se zúčastnili okresního kola dopravní soutěže, ve kterém mladší žáci (Saša Brožová, Karolína Kupcová, Veronika Pešková, Tomáš Chrtek, Jan Synek a Jakub Tauchman) získali 4.místo a starší žáci (Simona Černá, Vendula Jará, Vladimír Hek a František Chrtek) skončili na 6.místě.

Rovněž dvě hlídky se zúčastnily okresního kola soutěže Hlídek Mladých zdravotníků, mladší (Barbora jechová, Zuzana Lukešová, Tereza Tomášová, Petr Janků a Martin Kupec) obsadila 6.místo a starší (Saša Brožová, Věra Jiroutová, Adéla Klázarová, Karolína Kupcová a Veronika Pešková) 7.místo.

Po úspěchu vánoční akademie nezapomínáme ani na kulturní vystoupení žáků a po krátkých programech k vítání občánků a pro setkání důchodců připravují žáci školy poutní vystoupení na neděli 25.června 2000.

 

Sportovní zprávy
TJ Sokol Studenec

XIII.všesokolský slet

Již jen několik dnů nás dělí od svátku všech Sokolů. XIII.všesokolský slet bude opět po šesti letech vyvrcholením sokolského snažení. Ten letošní je o to významnější, že se uzavírá jedno tisíciletí. V minulosti se různé režimy snažily o ukončení soustavy sletů, ať již to byl nacismus nebo komunismus.

V současné době však tato tradice závisí především na nás samotných, musíme se snažit my všichni, každý Sokol by měl ukázat trochu toho národovství a vlastenectví. Toto platí i pro naši sokolskou rodinu ve Studenci. Zatím však, jak účast, tak i podpora obou sletů, župního i celostátního, tomu nenasvědčují. Malé počty nacvičujících, hlavně pak nezájem dětí, jsou toho dokladem. Přesto jako pokaždé, tak i letos. se sletů zúčastní cvičenci ze Studence (i když jen malá hrstka).
Župní slet se uskuteční 10.června 2000 v Lomnici nad Popelkou a celostátní slet v Praze ve dnech 29.června až 2.července 2000. Všem cvičencům popřejme hodně hezkých zážitků bez jakýchkoliv komplikací.
Veřejnosti nabízíme objednávku vstupenek a dopravy autobusem na neděli 2.července 2000 s odjezdem ze Studence v 8.00 a zpět z Prahy ve 21.00. Cena vstupenek od 120 do 500 Kč. Další informace v sokolovně.
Zdar XIII.všesokolskému sjezdu.

Výbor Sokola Studenec

Na lyžařských tratích na Strážníku uspořádal oddíl lyžování TJ Sokol se Školním sportovním klubem již 19.ročník tradičního Běhu vítězství.
Výsledky:

Děvčata předškolní 96 a ml. 50 m


1. Pekárková Aneta 96 So Studenec 0:13,5
2. Šemberová Kristýna 97 So Studenec 0:15,8
3. Plecháčová Eliška 97 So Studenec 0:17,6
4. Šimůnková Bára 97 So Studenec 0:21,3

Přihlášeno: 5 Startovalo: 4 Dokončilo: 4

Chlapci předškolní 96 a ml. 50 m:

1. Mejvald Daniel 96 So Studenec 0:12,2
2. Hájek Sebastian 96 So Studenec 0:12,7
3. Jezdinský Petr 96 So Studenec 0:13,1
4. Boura Jan 96 So Studenec 0:13,4
5. Šír Tomáš 96 So Studenec 0:16,7
6. Čížek Martin 97 So Jilemnice 0:17,4
7. Vancl Jakub 97 So Studenec 0:18,7

Přihlášeno: 7 Startovalo: 7 Dokončilo: 7

Děvčata předškolní 95-94 100 m:

1. Vanclová Nikola 94 So Studenec 0:23,5
2. Tauchmanová Kateřina 95 So Studenec 0:24,3
3. Braunová Iva 94 So Studenec 0:25,3
4. Ulvrová Kristýna 95 So Studenec 0:26,2
5. Čížková Bára 94 So Jilemnice 0:26,8

Přihlášeno: 5 Startovalo: 5 Dokončilo: 5

Chlapci předškolní 95-94 100 m:

1.Stránský Tomáš 94 So Studenec 0:24,3
2. Plecháč Petr 94 So Studenec 0:24,7
3. Paulů Dominik 95 So Horka 0:30,1
4. Grosman David 95 So Studenec 0:30,8
5. Chládek Josef 94 So Studenec 0:32,3
6. Křížek Mojmír 95 So Studenec 0:33,9
7. Kunc Dominik 94 So Studenec 0:37,0

Přihlášeno: 7 Startovalo: 7 Dokončilo: 7

Minižákyně 93 200 m:

1. Kalenská Vendula 93 So Studenec 0:53,1
2. Grofová Karolína 93 So Studenec 0:56,0
3. Bartoňová Eva 93 So Studenec 0:56,8
4. Ulmanová Kateřina 93 So Studenec 1:21,0

Přihlášeno: 5 Startovalo: 4 Dokončilo: 4

Minižáci 93 200 m:

1. Klouček Martin 93 So Studenec 0:53,6
2. Kuřík Matěj 93 So Studenec 0:55,0
3. Vancl Lukáš 93 So Studenec 1:14,2

Přihlášeno: 4 Startovalo: 3 Dokončilo: 3

Minižákyně 92 200 m:

1. Háková Anna 92 So Studenec 0:49,5
2. Paulů Andrea 92 So Horka 0:50,1
3. Drbohlavová Lucie 92 So Studenec 0:51,1
4. Šemberová Barbora 92 So Studenec 0:56,8
5. Slavíková Marie 92 So Studenec 0:57,9
Bourová Pavlína 92 So Studenec 0:57,9

Přihlášeno: 6 Startovalo: 6 Dokončilo: 6

Minižáci 92 200 m:

1. Povr Jiří 92 So Studenec 0:45,4
2. Bartoň David 92 So Studenec 0:56,1 3. Šír Jiří 92 So Studenec 0:56,8
Čech Svatopluk 92 So Studenec 0:56,8
5. Bekr Kryštof 92 So Studenec 0:59,3

Přihlášeno: 6 Startovalo: 5 Dokončilo: 5

Žákyně nejmladší 91-90 400 m:
1. Štěpánková Klára 90 So Studenec 1:31,6
2. Kroupová Petra 91 So Studenec 1:34,8
3. Šírová Karolína 90 So Studenec 1:35,3
4. Tauchmanová Jana 91 So Studenec 1:40,1
5. Mačková Lucie 90 So Studenec 1:43,2
6. Braunová Lucie 91 So Studenec 1:46,1
Chládková Alice 91 So Studenec 1:46,1
8. Drbohlavová Šárka 91 So Studenec 1:51,2
9. Čechová Andrea 91 So Studenec 1:54,7
10. Kuříková Alžběta 91 So Studenec 1:57,7

Přihlášeno: 10 Startovalo: 10 Dokončilo: 10

Žáci nejmladší 91-90 600 m:

1. Klouček Tomáš 90 So Studenec 2:37,0
2. Černý Pavel 90 So Studenec 2:42,0
3. Medera Tomáš 90 So Studenec 2:46,2
4. Stránský Jakub 90 So Studenec 3:12,9
5.Ducháč Zbyněk 90 So Studenec 3:23,8

Přihlášeno: 7 Startovalo: 5 Dokončilo: 5


Žákyně mladší 89-88 800 m:

1. Synková Romana 89 So Studenec 3:26,6
2. Nosková Lenka 88 So Studenec 3:34,1
3. Pavlíčková Nikola 88 So Studenec 3:40,3
4.Hájková Aneta 88 So Studenec 3:47,1
5. Ducháčová Bára 88 So Studenec 3:53,5
6. Jezdinská Nela 88 So Studenec 3:53,6
7. Kroupová Jana 88 So Studenec 4:15,8
8. Plecháčová Ilona 89 So Studenec 4:19,4
9. Tauchmanová Adéla 88 So Studenec 4:21,4
10. Grofová Zdeňka 89 So Studenec 4:22,9

Přihlášeno: 11 Startovalo: 10 Dokončilo: 10

Žáci mladší 89-88 1000 m:

1. Korda Václav 88 So Studenec 4:08,4
2. Synek Jan 88 So Studenec 4:08,7
3. Bartoň Petr 88 So Studenec 4:16,9
4. Dohnal Josef 88 So Studenec 4:21,3
5. Kužel Jan 89 So Kruh 4:38,9
6. Kuřík Michal 88 So Studenec 4:44,4
7. Povr Tomáš 88 So Studenec 4:46,9
8. Jezdinský Filip 89 So Studenec 5:18,3
9. Šír Josef 89 So Kruh 5:26,0
10. Nýdrle Michal 89 So Studenec 5:38,2
11. Jarý Vladimír 89 So Studenec 6:21.8

Přihlášeno: 13 Startovalo: 11 Dokončilo: 11



Žákyně starší 87-86 1000 m

1. Pešková Veronika 87 So Studenec 4:25,8
2. Černá Simona 86 So Studenec 4:43,9
3. Synková Michaela 87 So Studenec 4:51,3
4. Nýdrlová Ivona 87 So Studenec 5:19,1
5. Jará Vendula 86 So Studenec 5:32,1

Přihlášeno: 5 Startovalo: 5 Dokončilo: 5

Žáci starší 87-86 1600 m

1. Lampa Petr 87 So Benešov 6:49,3
2. Buchar Jan 87 So Studenec 7:00,4

Přihlášeno: 2 Startovalo: 2 Dokončilo: 2

Dorostenky 85 a st. 1600 m

1. Povrová Zuzana 85 So Studenec 7:27,2
2. Štěpánková Pavlína 85 So Studenec 7:59,3

Přihlášeno: 2 Startovalo: 2 Dokončilo: 2

Dorostenci 85 a st. 2000 m

1. Bartoň Jan 84 So Studenec 8:30,4
2. Havel Jiří 84 So Studenec 8:57,2

Přihlášeno: 2 Startovalo: 2 Dokončilo: 2

Závody proběhly za slunečného a klidného počasí, teplota 25 oC.

Sportovní klub Studenec

Fotbalová sezóna přelomu letopočtu je v plném proudu a hráči i představitelé Sportovního klubu s ní mohou být zatím spokojeni. Hráčům družstev mužů se vydařila "vysokohorská" příprava v Janských Lázních i náročná předsezónní přípra- va pod vedením Martina Nedomlela a Františka Hladíka. K hladkému finančnímu

zabezpečení veškeré činnosti přispěly i zdařilé Masopustní šibřinky s bohatou návštěvou a slušným ekonomickým přínosem pro pokladnu klubu.

Minižáci:
Pod vedením Vítka Kuříka nejpočetnější kádr s dobrými předpoklady pro příští sezónu bojuje o každou vstřelenou branku, o každou minutku na hřišti, za kterou jsou ti nejmenší hráči stále velmi vděční.

Martinice 3:4 Kupec 3
Mírová 0:2
Jilemnice A 0:5
Semily B 1:0 J.Povr
Vysoké 4:2 Kupec a J.Povr
Rovensko 0:1
Jilemnice B 8:0 J.Povr 4, Nýdrle 2, Kupec,Jezdinský

Žáci:
Po podzimu skončili na 3.místě své skupiny a o stejné umístění bojují i v závěru sezóny, střelecky se probudili i ostatní hráči. Stínem jarní části sezóny je nepříjemné zranění Marcela Podzimka v zápase v Jablonci nad Jizerou (nezabezpečená reklamní tabule).

Vysoké 6:2 Hördler a T.Synek 3
Víchová 0:5
Poniklá 6:0 J.Tauchman 3,Korotvička,Hördler,T.Synek
Jablonec 0:3
Martinice 4:2 Hördler a T.Synek 2
Mříčná 2:2 Hördler a T.Synek

Dorost:
Výkony dorostu mají kolísavou úroveň, neboť jsou často odrazem kompletnosti sestavy (maturity, jiné sportovní aktivity).

Jablonec 3:2 V.Tauchman,Chrtek,J.Albrecht
Mírová 0:5
Rokytnice 0:5
Víchová 3:1 D.Albrecht,J.Albrecht,T.Synek
Bělá 0:0
Horní Branná 2:2 P.Bartoň 2

Béčko:
Béčko dospělých plní svou funkci záložního týmu, kde se mají možnost rozehrát střídající či mladší hráči áčka, případně získávat zkušenosti dorostenci. Pro vytvoření stabilnější kádru chybí početnější hráčská lavička.

Stará Paka B 3:0 Korotvička,V.Vancl,D.Albrecht
Víchová B 3:0 Korotvička 3
Vysoké 0:0
FK Turnov 0:9
Bělá 3:1 V.Kuřík,Korotvička, R.Puš
Mříčná 3:1 V.Kuřík 3
Mírová B 4:0 R.Puš 2, Nedomlel, Plecháč
FC Turnov 0:3
Košťálov B 0:4
Roztoky B 2:2 M.Puš 2
Horní Branná B 1:1 P.Junek

Áčko:
Po zimní přípravě trhá jeden oddílový rekord za druhým a odehrálo devět mistrovských zápasů v řadě bez ztráty bodu. Držme palce v závěrečném finiši o titul okresního přeborníka.

Jilemnice B 5:0 Jodas 2,Nedomlel,M.Kuřík,Klazar
Sedmihorky 2:1 Mečíř, Jebavý
Kruh 5:1 Mečíř a Jebavý 2, Nedomlel
Rokytnice 2:0 Jebavý, Mečíř
Martinice 5:1 M.Kuřík 2,Šedivý,Mečíř,Tichý
Roztoky 3:0 M.Kuřík,Jebavý
Víchová 2:1 Jebavý,M.Kuřík
Rovensko 2:1 Nedomlel,Kočárek

Vedle kopané se úspěšně rozvíjí i mladší činnost Sportovního klubu, a to orientační běh. V letošním roce uspořádal oddíl jeden z největších závodů ve Studenci vůbec, neboť se ho zúčastnilo téměř 800 závodníku, takže s funkcionáři jednotlivých oddílu a pořadateli se sešla na louce v Rovnáčově tisícovka vyznavačů orientačního běhu. Na vlastní mapě oddílu s názvem Pension Trautenberk byly připraveny zajímavé tratě se závěrečným stoupáním na Hůru.
Poděkování patří všem sponzorům a partnerům závodu: Pension Trauten- berk, Pekařství Jaroslav Hák, AutoJunek Nissan, Zemědělské družstvo Studenec, Základní škola Studenec, Obecní úřad Studenec, Sokol Studenec, Sportcentrum Jičín, občané Rovnáčova, členové SK Studenec a další příznivci orientačního běhu. Závod byl především 4.kolem Východočeského poháru v orientačním běhu, ale i zároveň přeborem okresu Rychnov nad Kněžnou.
A pro úplnost a statistiku vítěze jednotlivých kategorií s umístěním studenec- kých závodníků:

D10C: 1. Eliška Linderová SKP Hradec Králové
D10N 1. Martina Lamichová SKP Hradec Králové
D12C 1. Tereza Hypiusová Slavia Hradec Králové
D12D 1. Hana Müllerová Polart Vamberk
D14C 1. Pavla Smutná Polart Vamberk
D14D 1. Jana Nunová Slavia Hradec Králové
2. Veronika Pešková SK Studenec
6. Adéla Klázarová SK Studenec
9. Ivona Nýdrlová SK Studenec
D16C 1. Jana Panchártková SKP Hradec Králové
D18C 1. Jitka Pěničková OK Jilemnice (bydlí pod Hůrou)
D21C 1. Marcela Klapalová SOOB Rychnov nad Kněžnou
D21D 1. Markéta Vandasová Polart Vamberk
D35C 1. Iva Benešová Sportcentrum ARIS Jičín
D35D 1. Vladimíra Bednářová OB Potštejn
D45C 1. Alice Fejlková Slavia Hradec Králové
D50C 1. Marie Novotná SKP Hradec Králové
H10C 1. Tomáš Henych OK Jilemnice
H10N 1. Pavel Kubát SKP Hradec Králové
4. Zdeněk Hanzlík SK Studenec
20. Jan Brádle SK Studenec
28. Jan Exner SK Studenec
37. Tomáš Klouček SK Studenec
H12C 1. Tomáš Petras SOOB Rychnov nad Kněžnou
H12D 1. Jan Synek SK Studenec
H14C 1. Michal Drobník Sportcentrum ARIS Jičín
H14D 1. Josef Kroupa Slavia Hradec Králové
2. Tomáš Pešek SK Studenec
7. Tomáš Synek SK Studenec
8. Jan Buchar SK Studenec
H16C 1. Filip Bolech Lokomotiva Pardubice
H18C 1. Lukáš Pýcha Start Náchod
H21A 1. David Hepner Slavia Hradec Králové
H21C 1. Pavel Hovorka Lokomotiva Pardubice
H21D 1. Jan Netuka Slavia Hradec Králové
H35C 1. Jiří Holas Sportcentrum ARIS Jičín
H35D 1. Pavel Trejtnar Sokol Kunvald
H45C 1. Václav Farář Lokomotiva Pardubice

H45D 1. Jaroslav Havlík Sportcentrum ARIS Jičín
H55C 1. Bohumil Zemánek TJ Spartak Vrchlabí
H60C 1. František Vykysalý SKP Hradec Králové (*1930)

V letošním roce startuje SK Studenec i v Mistrovství Východočeské oblasti žactva a po 7.kolech je zatím se ziskem 378 bodů na 15.místě.
V jednotlivcích si nejlépe vede Jan Synek v kategorii H12D, který získal ze sedmi závodů 5 prvenství a jako jediný studenecký závodník si vybojoval postup na Mistrovství Východočeské oblasti. V kategorii H10N vybojoval 3 medailová umístění Tomáš Klouček, v kategorii H12D získal jedno 2.místo Pepa Dohnal, obdobně jako Tomáš Synek v kategorii H14D.

Konečné pořadí žebříčku po jarních závodech (údaj v závorce celkový počet závodníků v kategorii):

H12D: 1. Jan Synek SK Studenec 840.50 bodů
(28) 10. Josef Dohnal SK Studenec 671.48
14. Filip Jezdinský SK Studenec 616.41

H14D: 1. Ondřej Kopecký Loko Pardubice 819.19
(25) 10. Jan Buchar SK Studenec 718.89
18. Tomáš Synek SK Studenec 505.26
22. Tomáš Pešek SK Studenec 340.14

D14D 1. Jana Nunová Slavia Hradec 841.80
(16) 7. Veronika Pešková SK Studenec 625.37
11. Ivona Nýdrlová SK Studenec 274.77
14. Adéla Klázarová SK Studenec 226.58
Ve spolupráci s Pensionem Trautenberk se v sobotu 29.července 2000 uskuteční již 5.ročník Studeneckého poháru zájmových a firemních družstev. Těšíme se na Vaši účast.


Školní sportovní klub
Závěr každého školního roku je naplněn nejen klasifikačním finišem a školními výlety, ale i celou řadou sportovních soutěží jednotlivců i družstev škol a školních sportovních klubů.
Školní sportovní klub ve Studenci byl pořadatelem okrskového kola v kopané starších žáků a turnaj byl zpestřen účastí dvou družstev ze SRN RSV Altenvoerde Ennepetal.

Absolutní pořadí:
1. ZŠ Jilemnice 6 5 1 0 17: 5 16
2. RSV Altenvoerde A 6 5 0 1 30: 5 15
3. ZŠ Studenec 6 2 3 1 5: 4 9
4. Gymnázium Jilemnice 6 3 0 3 10:11 9
5. RSV Altenvoerde B 6 2 0 4 7:19 6
6. ZŠ Horní Branná 6 1 1 3 3:20 4
7. ZŠ Roztoky 6 0 1 5 4:12 1

Pořadí škol:
1. ZŠ Jilemnice 4 3 1 0 11: 3 10
2. ZŠ Studenec 4 1 3 0 3: 1 6
3. Gymnázium Jilemnice 4 2 0 2 7: 5 9
4. ZŠ Horní Branná 4 1 1 2 1: 7 4
5. ZŠ Roztoky 4 0 1 3 2: 8 1

Turnaj měl velmi dobrou úroveň s řadou výborných výkonů jednotlivců z celku ZŠ Jilemnice I, Gymnázium Jilemnice (hráčí SK Hradec Králové) a prvního týmu našich hostů. Celek z Jilemnice postoupil zcela zaslouženě. Studenčtí hráči nastoupili v sestavě Havel - J.Bartoň,Korotvička,Brož,T.Synek (Jiran,P.Pacholík, Hördler, J.Tauchman).

Družstvo dívek pod vedením Mgr.Dany Albrechtové se zúčastnilo okrskového kola ve volejbale starších žákyň:
ZŠ Jilemnice 0:2
ZŠ Roztoky 2:0
Gymnázium Jilemnice 1:1
V konečném pořadí obsadily dívky 3.místo horším poměrem míčů v setech za vítěznou ZŠ Jilemnice a Gymnáziem Jilemnice.
Okrskového turnaje chlapců se zúčastnila pouze dvě družstva, a tak v jediném zápase porazila ZŠ Jilemnice ZŠ Studenec 3:1.

Dva turnaje v kopané absolvovali také minižáci, ti mladší do 3.ročníku obsadili 4.místo (nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Jirka Povr), ti starší do 5.ročníku zopakovali umístění svých mladších spoluhráčů, stejně tak nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Petr Bartoň a o cenu nejlepšího střelce přišel Martin Kupec až v penaltovém rozstřelu.

V lehké atletice se členové ŠSK nejprve v rámci přípravy zúčastnili Jilemnické laťky a "bramborovou" medaili za 4.místo vybojovali Simonma Černá a Ondra Kuřík.

V okresním kole Atletického čtyřboje si nejlépe vedli starší žáci, kteří v silné konkurenci obsadili hodnotné 6.místo v sestavě Vojtěch Nožička, Jiří Havel, Vojtěch Korotvička a Ondřej Kuřík. Oficiální výsledky Poháru Rozhlasu jsme dosud neobdrželi, takže se k těmto závodům vrátíme v příštím Studeneckém zpravodaji. Dvě družstva se však určitě umístila mezi vesnickými školami na prvních místech.

 

Životní jubilea spoluobčanů v druhém pololetí 2000

Občané narození v roce 1930 - 70 let:

1. Jarmila Strnadová 4.7. 1930 Zálesní Lhota 197
2. Berthold Adolf 13.7. 1930 Zálesní Lhota 44
3. Josefa Vanclová 7.10. 1930 Zálesní Lhota 29
4. Josef Kuřík 18.10. 1930 Studenec 22
5. Ludmila Vodnárková 31.12.1930 Studenec 223

Občané narození v roce 1925 - 75 let:

1.František Vancl 2.7. 1925 Zálesní Lhota 29
2.Jaroslav Kalenský 19.7. 1925 Rovnáčov 51
3.Ladislav Tauchman 20.7. 1925 Studenec 210
4.Jana Imlaufová 2.8. 1925 Studenec 122
5.Marie Pacholíková 13.8. 1925 Zálesní Lhota 28
6.František Vacek 8.10. 1925 Studenec 233
7.Karel Hák 21.12. 1925 Studenec 30


Občané narození v roce 1920 - 80 let

1.Anna Kalenská 27.10.1920 Studenec168
2.Josef Horáček 14.11.1920 Studenec 64
3.Josef Štefan 18.12.1920 Studenec 43


Občané narození v roce 1915 - 85 let

1.Oldřich Horáček 30.9.1915 Studenec 143
2.Anna Pauerová 9.12.1915 Studenec340


Občané narození v roce 1910 - 90 let

1.Zdeňka Ježková 7.8.1910 Studenec 124


Občané narození před rokem 1910

1.Alois Kuřík 11.7.1909 Studenec 247 91 let
2.Anežka Tomášová 7.9.1906 Studenec113 94 let
Zlatá svatba

Jaroslav Fišera 1926 5.8.1950 Studenec 209
Marta Fišerová 1926

Zdeněk Škvrna 1924 23.9.1950 Zálesní Lhota 174
Marie Škvrnová 1934

Josef Erlebach 1926 30.9.1950 Rovnáčov 52
Milada Erlebachová 1926

Vlastimil Tauchman 1926 25.11.1950 Studenec 160
Věra Tauchmanová 1927

Diamantová svatba

Václav Šulc 1915 5.10.1940 Studenec 312
Marie Šulcová 1919